Ve státech Německého císařství nebyla od 2. poloviny 19. století služební vyznamenání pro vojenské i civilní osoby nic neobvyklého. Výmarská republika však podobná státní vyznamenání neznala, pouze v průmyslové oblasti (např. vyznamenání obchodní a zemědělské komory).

V první polovině roku 1936 požádal říšský a pruský ministr vnitra dopisem z 11. března 1936 pruského ministerského předsedu a ministra financí o stanovisko k návrhu výnosu. Ten měl zahrnovat zavedení říšského vyznamenání za věrné služby pro zaměstnance mimo úřednickou sféru. Důkladně vypracovaná stanoviska se vyjadřovala vesměs pozitivně, přesto zamýšlený plán nakonec padl po sdělení pruského ministerského předsedu a ministra financí ze 14. listopadu 1936:

„Zástupce Vůdce mi v dopisu z 23. října 1936 sdělil, že zavedení Říšského vyznamenání za věrné služby neshledává opodstatněným. Proto vyřízení této záležitosti odkládám.“ (more…)

Jako první z rukávových štítů založil Vůdce a vrchní velitel Wehrmachtu rukávový štít Narvik. V článku „1“ výnosu o zřízení štítu je napsáno následující:

„V upomínku na hrdinný boj, který v Narviku vítězně svedly v pravém bratrství ve zbrani bojující jednotky pozemní armády, námořnictva a letectva, zakládám Štít Narvik.“

Poté co 28. 3. 1940 podnikli spojenci opatření proti transportům železné rudy ze Švédska a Norska do Německa, přikročilo Německo 9. 4. 1940 k protiúderu s cílem obsadit Dánsko a Norsko (operace Weserübung). Tohoto dne vplula do Ofotfjordu německá eskadra deseti torpédoborců pod velením komodora Friedricha Bonteho. Na palubách lodí bylo přibližně 1.900 mužů 139. horského pluku pod velením generála Eduarda Dietla, kteří obsadili město Narvik. V následujících dnech byla tato eskadra napadena pěti britskými torpédoborci a utrpěla zdrcující ztráty. Posádky zničených a poškozených německých lodí posílily pěchotu generála Dietla, která byla právě napadena. 28. 4. 1940 obsadily britské síly Narvik, aby jej po německých protiútocích, skoro zcela zničeny, 8. 6. 1940 opět vyklidily. (more…)

Zatímco založení (1813) popř. jednotlivá obnovení (1870 a 1914) Železného kříže (dále jen EK – Eisernes Kreuz) se týkala čistě pruského vyznamenání, výnosem z 1. září 1939 bylo založeno staronové vyznamenání pro celé Německo. Rovněž se poprvé v r. 1939 hovoří v úvodu výnosu Adolfa Hitlera o obnovení EK o tomto vyznamenání jako o „řádu“ („Poté, co jsem se rozhodl povolat německý národ do zbraně proti hrozícím útokům, obnovuji v upomínku statečných bojů, které prodělali synové Německa na obranu své vlasti v dřívějších velkých válkách, Řád Železného kříže.“. V roce 1940 byl pojem „řád“ převzat do celého znění výnosu. Avšak i poté bylo označení často omezeno pouze na „Železný kříž“.

Další změna vyplynula ze snah o zachování celoněmeckého charakteru vyznamenání, kterého EK dosáhl za 1. světové války, kdy vrchním velitelem říšské armády byl právě pruský král Vilém II. Stuha doposud pouze v pruských barvách (černá a bílá) byla pro zdůraznění celostátního charakteru doplněna širokým středovým červeným pruhem. (more…)

Předmětem toho dílu je velice kvalitní kopie, kterou zaslal k posouzení jeden z návštěvníků Warcrossu. Jedná se o Odznak pro posádky bitevních lodí a křižníků, vyrobený ze slitiny barevných kovů. Podívejme se na ni podrobně a porovnejme s originálem:

Avers

Kopie

Originál

Ražba je velice kvalitní, avers však vykazuje několik odlišností ve výtvarném zpracování (jsou označeny červenými šipkami). (more…)

Avers kopie

Detail orlice

Hlavními znaky kopie na tomto detailu jsou: orámování oka a zobáku orlice, širší pařáty a plošší ocas. Tyto kopie s orámovaným “obličejem” se vyrábí i se značením na reversu “A” (Assmann). (more…)

Kopie

Originál

Tato kopie imitující výrobek firmy “Hermann Aurich, Dresden” se vyskytuje jak v bronzové tak stříbrné variantě a na německém trhu je poměrně hojně rozšířena. Objevila se však již i na trhu našem, proto před ní touto cestou sběratele varuji!
Její provedení je velmi kvalitní, dá se však velmi snadno rozpoznat. Porovnejte horní díl závěsného systému, ve kterém je umístěn pant jehly - u originálů je pant umístěn ve vystouplým lemem ohraničeném lůžku, kdežto u kopie je tato část závěsného systému řešena jinak - viz fotografie. Tyto kopie jsou často dotvořeny umělými stopami stáří, škrábanci a olejovými skvrnami.

V tomto článku si představíme velmi kvalitní kopie vyrobené dle návrhů designéra Johannese Flocha z Vídně. Jsou nejčastěji značeny L15 a L21.

Kopie

Originál

1) Záslužný kříž 1. tř., zn. L/15 - hlavní znak: absence vyvýšeniny pod pantem jehly. (more…)

Dnešním dnem zahajujeme seriál, kde budeme představovat nejznámější a nejvíce rozšířené kopie. Vždy budou uvedeny markanty, podle kterých se poznají a bude přiložena fotografie originálu pro porovnání.

***

Všeobecný útočný odznak, zn. Frank & Reif, Stuttgart

Kopie (more…)

Tzv. Řád Válečného záslužného kříže (Der Orden des Kriegsverdienstkreuzes) – dále jen VZK byl založen výnosem říšského kancléře A. Hitlera ze dne 18. 10. 1939. Účel jeho vzniku je nejlépe patrný z výňatku z tohoto výnosu: „Jako symbol uznání za zásluhy v nám vnucené válce, které nemohou být oceněny Železným křížem, zakládám Řád Válečného záslužného kříže.“ Svými třídami a barvami stuhy se opíralo toto vyznamenání o Železný kříž. (more…)

V průběhu vyzbrojování Německé říše rozkázal Hitler také výstavbu nákladného opevnění na německé západní hranici, takzvaného Západního valu. Zahájení prací na těchto pevnostních zařízeních bylo naplánováno na rok 1936, došlo k němu však až v roce následujícím. Práce probíhaly pod vedením generálního inspektora pro výstavbu komunikací dr. Fritze Todta a od května 1938 byly výrazně urychleny. V srpnu 1939 bylo na výstavbě Západního valu zaměstnáno 158 000 dělníků „Organizace Todt“ a příslušníků ženijních stavebních jednotek pozemní armády, k tomuto počtu přibylo ještě 58 000 příslušníků RAD (Říšská pracovní služba). (more…)

« Older Posts — Newer Posts »