Ve státech Německého císařství nebyla od 2. poloviny 19. století služební vyznamenání pro vojenské i civilní osoby nic neobvyklého. Výmarská republika však podobná státní vyznamenání neznala, pouze v průmyslové oblasti (např. vyznamenání obchodní a zemědělské komory).

V první polovině roku 1936 požádal říšský a pruský ministr vnitra dopisem z 11. března 1936 pruského ministerského předsedu a ministra financí o stanovisko k návrhu výnosu. Ten měl zahrnovat zavedení říšského vyznamenání za věrné služby pro zaměstnance mimo úřednickou sféru. Důkladně vypracovaná stanoviska se vyjadřovala vesměs pozitivně, přesto zamýšlený plán nakonec padl po sdělení pruského ministerského předsedu a ministra financí ze 14. listopadu 1936:

„Zástupce Vůdce mi v dopisu z 23. října 1936 sdělil, že zavedení Říšského vyznamenání za věrné služby neshledává opodstatněným. Proto vyřízení této záležitosti odkládám.“

V následujících měsících však přípravy k založení Vyznamenání za věrné služby pokračovaly. Výnosem Vůdce a Říšského kancléře z 30. ledna 1938 bylo „u příležitosti již pátého Dne národního povstání“ založeno „Vyznamenání za věrné služby“ za věrnou práci ve službách Německé říše. Ve stanovách z téhož dne bylo napsáno mj.:

„Článek 1

Účel Vyznamenání  za věrné služby

Vyznamenání  za věrné služby je vyznamenání za dlouholetou věrnou práci ve službách Německému

Článek 2

Předpoklady pro udělení

1)      Vyznamenání za věrné služby mohou obdržet úředníci a dělníci, kteří věrně absolvovali 25leté nebo 40leté pracovní období ve veřejných službách, stejně jako úředníci a dělníci volného hospodářství, kteří věrně sloužili jedinému nadřízenému úřadu, zaměstnavateli nebo podniku v délce 50 let.

2)      Aktivní vojáci a úředníci Wehrmachtu, příslušníci Říšské pracovní služby, stejně jako výkonní policejní úředníci podléhají pro tyto skupiny zvláště vytvořeným směrnicím.

Článek 3

Rozdělení Vyznamenání za věrné služby

Vyznamenání za věrné služby bude udělováno:

úředníkům a dělníkům ve veřejných službách

za 25 let věrných služeb ve 2. stupni

za 40 let věrných služeb v 1. stupni

úředníkům a dělníkům ve volném hospodářství

za 50 let ve zvláštním stupni…“

V průběhu tohoto a následujících let byla úřady Říšské pošty, Říšských drah Lesní správy atd. vydána četná detailní dodatečná ustanovení o předpokladech pro udělení.

Oběžníkem z 17. února 1943 sdělil státní ministr a šéf prezidiální kanceláře, že udělování tohoto vyznamenání má být až do konce války zastaveno. Návrhy na udělení, které byly podány k 1. březnu téhož roku měly být ještě zpracovány. Výjimky byly možné pouze ve zvláštních případech. Ukončením historie Vyznamenání za věrné služby v civilním státním sektoru se stal „Výnos Vůdce k doplnění Vyznamenání za věrné služby…“ z 12. srpna 1944. V tomto výnosu se v § 1 píše: „Jako uznání za 50letou činnost ve veřejných službách zakládám k Vyznamenání za věrné služby Dubové ratolesti. Dubové ratolesti budou nošeny ve zlatě na stuze 1. stupně.“ Zda však k udělování Dubových ratolestí došlo a zda byly tyto vůbec vyráběny nebylo doposud prokázáno. Výnosem říšského ministra vnitra bylo udělování Vyznamenání za věrné služby v civilním státním sektoru již definitivně ukončeno k 19. prosinci 1944.

Výtvarné zpracování

Vyznamenání za věrné služby 2. stupně

Vyznamenání za věrné služby 1. stupně

Vyznamenání za věrné služby zvláštní stupeň

Avers: Kříž svírající mezi rameny věnec z dubových ratolestí. Vnitřní plocha ramen je zrnitá, ramena mají dvojitý plastický lem. Uprostřed kříže je čtvercový medailon s vystupující černě smaltovanou svastikou ve statické poloze. V případě zvláštního stupně za 50 let je v horní části horního ramene plastická pozlacená číslice „50“.

Revers: Shodný s aversem, pouze na středovém medailonu je vystupující nápis ve švabachu „Für / treue / Dienste“ (Za věrné služby). V případě zvláštního stupně za 50 let je na středovém medailonu nápis „Für / treue / Arbeit“ (Za věrnou práci).

Povrchová úprava a materiál:

2. stupeň: postříbřený tombak, povrch vnitřních částí kříže a medailonu je matně bílý

1. stupeň: pozlacený tombak

zvláštní stupeň: postříbřený tombak, povrch vnitřních částí kříže a medailonu je matně bílý, pozlacený dubový věnec a číslice „50“

Stuha: Tmavě modrá, v horní části opatřená zapínacím špendlíkem.

9 mm miniatura na špendlíku

stužková miniatura

Miniatury: 9 a 16 mm na špendlíku nebo stužková miniatura (kleine Feldspange)

etuje ke 2. stupni

etuje k 1. stupni

etuje ke zvláštnímu stupni

udílecí sáček k 1. stupni

Etuje: Vyznamenání byla předávána v papírové, texturovaným “kaliko” papírem potažené etuji s vnitřním tmavě červeným polstrováním nebo v papírovém sáčku se švabachovým nápisem s názvem vyznamenání. Víko etuje ke 2. stupni je samostatné, k dalším stupňům pak připevněné pomocí kovového pantu a zajištěné kovovou zarážkou. Na víku etuje ke 2. stupni je číslice „25“ v ozubeném kole, k 1. stupni číslice „40“ mezi dvěma ratolestmi a ke zvláštnímu stupni číslice „50“ mezi dvěma ratolestmi.

udílecí dekret ke 2. stupni

udílecí dekret k 1. stupni

K vyznamenáním byl předáván udílecí dekret.

způsob nošení jako “Große Ordensspange”

Způsob nošení: Nejčastěji pouze ve formě malé miniaturové stužky nad levou kapsou uniformy (tzv. Feldspange) nebo pro slavnostní příležitosti celá medaile připevněná pomocí uzavíracího špendlíku nebo upevněná do lišty rovněž nad levou kapsou (tzv. Große Ordensspange).