Říšský ministr pro letectví založil 19. ledna 1935 Odznak pro palubní střelce (Fliegerschützenabzeichen). Mohl být udělen palubním střelcům, kteří absolvovali ukončený výcvik pro palubní střelce dle platných výcvikových stanov. Mohl být však rovněž udělen palubním radistům a mechanikům. Stejně tak byl určen pro vojáky a úředníky, kteří již Odznak pro palubní střelce obdrželi během 1. světové války a stále byli ještě povinni vykonávat služební lety.

Dle nových podmínek pro udělení z 26. března 1936 mohl být odznak udělen vojákům, záložnímu personálu, úředníkům a inženýrům s odpovídajícím výcvikem.

8. června 1939 byl tento, stejně jako ostatní výkonnostní odznaky Luftwaffe přejmenován z Vojenského odznaku pro palubní střelce (Militärfliegerschützenabzeichen) na Odznak pro palubní střelce Luftwaffe (Luftwaffenfliegerschützenabzeichen). (more…)

Poté, co Luftwaffe sestavila pod tíhou situace na východní frontě svoje polní jednotky, tzn. musela s přibývající intenzitou zasahovat do pozemních operací, bylo nasnadě založení bojového odznaku pro tyto jednotky.

Založení provedl říšský ministr pro letectví a vrchní velitel Luftwaffe výnosem o následujícím znění:

„S ohledem na skutečnost, že druh boje na jednotlivých frontách s přibývající měrou vyžaduje aktivní podíl všech zbraní Luftwaffe na pozemních vojenských akcích, povoluji zavedení výše vyobrazeného „Odznaku za pozemní boj Luftwaffe“ jakožto viditelného znamení uznání za osvědčení se při frontovém nasazení v oblasti pozemního boje.

Udílení Odznaku za pozemní boj bude realizováno podle přiložených Podmínek pro udělení. Udělení „honoris causa“ výslovně vylučuji. Přesným dodržováním podmínek pro udělení pověřuji kompetentní velitele.“

Téhož dne datované podmínky pro udělení jsou velice obsáhlé a jsou rozděleny na 3 kapitoly (I. Podmínky pro udělení, II. Návrh na udělování a III. Všeobecné). Z historického hlediska je zajímavá především kapitola, z níž odstavce 1 a 2 jsou následně citovány v plném znění: (more…)

Odznak pro výsadkáře Luftwaffe byl založen 5. 11. 1936 Hermannem Göringem. Byl udělován příslušníkům výsadkových jednotek a parainstruktorům po úspěšném absolvování paravýcviku a obdržení výsadkářského průkazu. Oprávnění k nošení odznaku bylo po 12 měsících přezkoumáno – nositel musel doložit minimálně 6 seskoků v průběhu 12 posledních měsíců.

Výsadkářský průkaz se záznamy o seskocích

(more…)

Odznak pro piloty byl založen v r. 1935 Hermannem Göringem. Udělován byl jednak pilotům po ukončení pilotního výcviku a dále úředníkům a vojákům Luftwaffe, kteří byli před válkou nositeli odznaku pro piloty případně pro posádky vzducholodí. Rezervisté obdrželi tento odznak v případě, že byli držiteli průkazu pilota vojenských letadel a úspěšně složili minimálně jednu zkoušku pro rezervisty. Odznak mohl být udělen minimálně jeden rok od začátku základního pilotního vzdělávání. Od r. 1939 byla tato lhůta zkrácena na 9 měsíců. (more…)