Problematika vyznamenávání aktivních občanů Protektorátu Čechy a Morava byla v Říši několikrát projednávána. Již r. 1941 měl prezident Hácha naznačit u příležitosti zrušení stanného práva R. Heydrichem možnost ocenění věrnosti Říši. Tento návrh projednával údajně K.H. Frank s Hitlerem, který jej rázně zamítl z poukazem na 1. sv. válku, kdy Češi zradili Rakousko-Uherskou říši. Návrh se opět objevil v situační zprávě R. Heydricha stranickému vedení v Berlíně č. 79 z 18. 5. 1942. V dopise Bormannovi zdůraznil, že je proti zřizování nějakého řádu pro občany Protektorátu, neboť tím by se Protektorátu přiznala jistá samostatnost. Zmínil však alternativu udělit některé německé vyznamenání s následnou možností německého státního občanství.

Přesto v dalších letech, pod vlivem porážek Německa na všech frontách, se již objevuje nutnost ocenit uvědomělé loajální Čechy a zejména členy protektorátní vlády a posílit tak klesajícího ducha a víru v konečné vítězství Říše. Proto výnosem z 4. 6. 1944 zakládá státní ministr Karl Hermann Frank vyznamenání pro příslušníky Protektorátu, kteří příkladně prokázali svůj smysl pro povinnost v oblasti průmyslu, zemědělství, techniky nebo kultury i svoji neustálou připravenost k nasazení pro Říši. Vyznamenání neslo název „Der Ehrenschild des Protektorates Böhmen und Mähren mit dem Herzog-Wenzel-Adler“ (“Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou“) (často je užíván zkrácený název „Svatováclavská orlice“).

Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava byl založen ve třech stupních:

III. stupeň se zlatým věncem (RRR!)

II. stupeň se stříbrným věncem (RR!)

I. stupeň bez věnce (R!)

Zaštítění tohoto vyznamenání nejvýznamnějším patronem Českého národa nebylo náhodné, neboť Němci tuto historickou osobnost neustále prezentovali jako věrného leníka říše a tím ji využívali ke svým propagandistickým účelům.

Historické vyobrazení štítu sv. Václava s plamennou orlicí

Návrh na Štít předložilo kulturně politické oddělení státního ministra K.H. Franka. Návrh byl zaslán přímo Hitlerovi, který jej přes tajemníky říšského ministerstva Lammerse a Meissnera schválil. Návrhy kandidátů na vyznamenání podávalo oddělení státního ministerstva prostřednictvím českých správních orgánů jako oddělení výživy nebo prostřednictvím Svazu pro zemědělství a lesnictví, popřípadě pověřenec pro české odborové organizace. Umělcům Štít navrhovala porota, ve které byli např. filmový expert A.M. Brousil nebo literární vědec Václav Tille. Počet udělených vyznamenání není přesně znám. Kompletní jmenné seznamy nositelů se nedochovaly.

Odhad vyrobených a udělených exemplářů:

stupeň ………………………… vyrobeno…………………. uděleno

III. se zlatým věncem……………150………………………………….30

II. se stříbrným věncem………..700………………………………..100

I. bez věnce……………………….4000………………………………..800

—————————————————————————————–

Celkem……………………………4850………………………………..930

První udělení se slavnostně uskutečnilo v pražském Černínském paláci dne 17. 6. 1944 u příležitosti druhého výročí úmrtí zastupujícího říšského protektora R. Heydricha (jako první byl vyznamenán předseda protektorátní vlády Jaroslav Krejčí a poté další ministři), dále pak 12. 7. 1944 v den narozenin prezidenta Háchy, ke dni sv. Václava 28. září 1944 a 21. 10. 1944 (v tento den bylo dekorováno 88 vedoucích činitelů Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě).

Zde najdete filmový týdeník z prvního předávání Čestného štítu Protektorátu Čechy a Morava: http://www.youtube.com/watch?v=KHLIyUz-DMU

Udělování Svatováclavských orlic však nebylo pouze pražskou záležitostí. Vybraným osobám z řad široké veřejnosti předávali štíty jednotliví krajští nacističtí vůdci. Na přelomu let 1944 a 1945 bylo uděleno prostřednictvím okresních a zemských úřadů (landrátů) několik desítek štítů bez slavnostního ceremoniálu, pouze formou individuálního předání. V tomto případě již byli většinou vyznamenáni čeští občané, kteří neměli nic společného s politikou, pouze například splnili předepsané dodávky v zemědělství, nebo podávali vynikající výkony v průmyslu, technice či umělecké činnosti. Takto byli vyznamenáni například dělníci Fantovy rafinerie v Pardubicích za práci při náletu na podnik 24. srpna 1944. Také v Jihlavě došlo 13. října k vyznamenání 27 osob z řad Čechů a Moravanů, převážně ze zbrojní výroby. Udělování čestných štítů pokračovalo až do samého konce války. V prosinci 1944 si je připnulo 52 českých dělníků nasazených v hornoslezském průmyslu a ještě v březnu 1945 bylo k šestému výročí protektorátu vyznamenáno několik desítek osob. Byla řada případů, kdy např. vítězové různých výstav hospodářského zvířectva byli ještě v březnu či dubnu 1945 pozváni na okresní úřady k předání tohoto vyznamenání. Jedním z posledních nositelů nejvyššího stupně se stal 10. dubna 1945 ústřední vedoucí skomírajícího Národního souručenství Robert Rychtrmoc, bývalý velitel 3. divize čsl. armády v Litoměřicích. Čestné štíty byly předávány dokonce ještě 20. dubna, tedy v den posledních narozenin Adolfa Hitlera.

V posledních měsících války bylo pro vyznamenané s ohledem na její blížící se konec poměrně tíživé, vyznamenání tohoto druhu přijmout. V řadách obyvatelstva bylo vlastnictví „Svatováclavské orlice“ znakem loajality a kolaborace s nacistickým režimem a po válce přineslo vyznamenaným řadu problémů. V době stále trvajícího Protektorátu však bylo nemyslitelné a možná i životu nebezpečné štít odmítnout. Jestli nepřijmout německé vyznamenání znamenalo skončit do večera na popravišti, jak jednou Otakar Vávra vysvětloval Arnoštu Lustigovi, však nikdo nevyzkoušel. Jestliže Frank s Moravcem chtěli tímto vyznamenáním také kompromitovat přední české osobnosti, u několika se jim to podařilo. Darmo psal Václav Černý v Křiku Koruny České, že „nebylo vždy jasné ani to, kdo je skutečným kolaborantem. Profesor Šusta jím přece nebyl, Václav Talich jím nebyl, Vlasta Burian jím nebyl…“ Z držitelů orlice byli krutě postiženi Václav Talich a Josef Šusta, o něco méně Pavel Poucha, téměř vůbec ne Max Švabinský.

Kompletní seznam vyznamenaných nemáme k dispozici. Z pochopitelných důvodů dekorovaní hned po válce likvidovali všechny stopy, z nichž by se dal soupis sestavit, přesto dnes známe jména desítek oceněných. Následují namátkové seznamy vyznamenaných, z nichž je patrné, že mezi nimi byli jak nejzarytější přisluhovači nacistického režimu, tak i lidé bez jakékoliv politické angažovanosti, ocenění pouze za vynikající výsledky ve svém oboru:

III. stupeň se zlatým věncem:

Dr. Emil Hácha – prezident Protektorátu Čechy a Morava

Rudolf Beran (20-leté vězení) - ministr protektorátní vlády

Walter Bertsch (doživotní vězení) - ministr protektorátní vlády

Richard Bienert (3-leté vězení) - ministr protektorátní vlády

Adolf Hrubý (doživotní vězení) - ministr protektorátní vlády

Josef Kalfus (omilostněn) - ministr protektorátní vlády

Jindřich Kamenický (5-leté vězení) - ministr protektorátní vlády

Dr. Jaroslav Krejčí (25-leté vězení)- ministr protektorátní vlády

Emanuel Moravec (sebevražda) - ministr protektorátní vlády

Otto Bláha (popraven 21. 1. 1946) - plukovník četnictva, vůdce Českého svazu válečníků

Vladimír Krychtálek (popraven 22.4.1947) – redaktor časopisu „Večer“

Josef Kříž – vedoucí rozhlasu Praha

Rudolf Novák (popraven 26.3. 1947) – šéfredaktor listu „Árijský boj“

Josef Rozsévač-Rys (popraven 27.6.1947) – zakladatel Svatoplukových gard, přední funkcionář Vlajky

Robert Rychtrmoc (popraven 21.1.1946) – divizní generál, velitel Svazu českých válečníků, ústřední vedoucí Národního souručenství a člen tzv. Svatováclavské roty

Vladislav Skalička – vedoucí organizace Vlajka

PhDr. Emanuel Vajtauer - redaktor “Večerního českého slova”

***

II. stupeň se stříbrným věncem:

Josef Burda (popraven 27.6.1946) – obchodní ředitel, funkcionář Vlajky

Václav Crha – vedoucí redaktor listu „Národní politika“

Jan Fousek – Předseda Národního souručenství a přední činitel Svazu pro spolupráci s Němci

prof. JUDr. Jan Kapras – ministr druhé protektorátní vlády

Oskar Nešpor – zemský velitel Fašistických gard v Praze

Otto Peřina – vydavatel listu „Árijský zítřek“

Arnošt Pořízka – velitel Svatoplukových gard

Antonín Roček – šéfredaktor „Národní politiky“

Emil Šourek – redaktor listu „Vlajka“

MUDr. František Teuner (doživotní vězení) – vedoucí činitel Kuratoria pro výchovu mládeže

***

I. stupeň bez věnce:

Marie Blažková – redaktorka listu „Pražačka“

František Brázda – funkcionář Národní árijské kulturní jednoty

Brikcius Mohamed Abdallah - pronacistický redaktor, cestovatel

Alois Brynda – funkcionář Zelených hákových křížů

Vlasta Burian – herec

Čeněk Šlégl - herec (Svatováclavská orlice, společně s dalšími kolaborantskými aktivitami, například účastí v rozhlasových skečích hanobících zahraniční odboj, přivedly po válce Šlégla na nucené práce do jáchymovských uranových dolů, přičemž v divadle i ve filmu dostal doživotní zákaz)

Prof. ThDr. PhDr. Josef Cibulka – římskokatolický kněz, historik umění, archeolog, za protektorátu ředitel Národní galerie

Edmund Freyburg – funkcionář Národní obce fašistické

Josef Ježek – generál četnictva, ministr druhé protektorátní vlády

JUDr. Jan Jílek - funkcionář Vlajky, vedoucí České pracovní fronty

Ladislav Kobsinek - funkcionář Národní obce fašistické, velitel Svatoplukových gard

Antonín Liška - funkcionář České pracovní fronty, České ligy proti bolševismu (na fotografii se “Svatováclavskou orlicí”)

Jan Merten – herec

Gustav Mohapel (Rudolf Hradečný) - funkcionář Českého svazu válečníků, bývalý major generálního štábu, šéfredaktor časopisu Kamarádství

František Paulus - člen direktoria Národní obce fašistické, šéfredaktor Moravského slova, senátor

Pavel Poucha – vědec, pedagog a orientalista

Josef Klika - historik

František Zavřel - dramatik

Jaroslav Preiss - funkcionář “Svazu pro spolupráci s Němci”

František Prokop - redaktor listu “České slovo”

Bohumil Říha - spisovatel

Jan Sejpka – profesor, grafik

ing. Jindřich Streibl - funkcionář Vlajky

Jan Sviták - režisér, herec a scénárista (zlynčován a zavražděn v ulicích Prahy v květnu 1945) V tomto případě možná “Svatováclavská orlice” přispěla ke smutnému konci svého nositele (na snímku je zachycena). Smutný konec člověka, který nikdy kolaborantem nebyl, nacistický režim nijak nepodporoval a naopak pomáhal řadě zatčených gestapem.

Václav Talich - dirigent

Vojtěch Trubka – ředitel cirkusu Apollo

Prof. PhDr. Josef Šusta (sebevražda) – historik, spisovatel a politik, přítel T.G. Masaryka. E. Beneše, K. Čapka (v případě tohoto nositele možná přispěla „Svatováclavská orlice“ k nespravedlivému obvinění z kolaborace a následné sebevraždě)

František Kožík - spisovatel

Max Švabinský – malíř a grafik

František Vocílko – funkcionář České obce fašistické

***

Do doby, kdy byla založena „Svatováclavská orlice“ bylo uděleno župními vedoucími (Gauleitery) několik Válečných záslužných křížů (Kriegsverdienstkreuz) protektorátním příslušníkům, kteří v Říši prováděli odborné služby. Vyznamenání dále obdržela Česká pomocná protiletecká policie a některé hasičské jednotky.

Výtvarné zpracování

Autorem výtvarného návrhu pro „Svatováclavskou orlici“ byl český sochař a architekt Karel Štipl (1889 – 1972). Štít byl vyráběn ve velkém (25×22mm, vodorovný špendlík) a malém (18×15mm, svislý špendlík) provedení.

Avers Čestného štítu III. stupně

Avers Čestného štítu I. stupně

Avers: Vyznamenání tvoří středověký vypouklý štít. Ve světlém poli je černě smaltovaná svatováclavská orlice, obklopená patnácti červeně smaltovanými plamínky. V případě 1. a 2. stupně vychází odspodu po obou stranách 2 mm široký vavřínový věnec, který je dole svázán mašličkou a dosahuje do poloviny štítu. Zlacení i stříbření přechází z věnce až na postranní lem štítu.

Revers Čestného štítu III. stupně

Revers Čestného štítu I. stupně

Avers a revers Čestného štítu II. stupně v malém provedení

Avers a revers Čestného štítu I. stupně v malém provedení

Revers: Bez výtvarného zpracování. Na reversní straně je vpravo přiletován vodorovný zavírací špendlík a vlevo záchytný háček. Špendlík v zavřeném stavu přesahuje svojí délkou okraj štítu (velké provedení). U malého provedení je uprostřed reversní strany přiletován dlouhý svislý špendlík.

Detail číslování

Číslování: Všechny Svatováclavské orlice mají na rubu vyražené výrobní číslo. Dosud nebylo zjištěno, zda byly nositelům předávány Štíty kontinuálně podle čísel, nebo namátkově. Proto nelze stanovit, zda exempláře s vyšším číslem, než je odhadovaný počet udělených vyznamenání, byly uděleny, či nikoliv. Jednotlivé stupně vyznamenání byly číslovány nezávisle na sobě.

Velké dekorace mají vyražená čísla strojově, jednotlivé číslice jsou ve spodní části odznaku vodorovně v řadě vedle sebe. Výška číslic je 1,2 mm. Vyskytují se i varianty s výškou číslic nepatrně menší.

Malé dekorace mají čísla opět vyražená strojově, na levé straně odznaku svisle v řadě vedle sebe. Výška číslic je 2,5 mm. Vzácně se vyskytují i exempláře ručně ražené číslicemi pouze 1 mm vysokými, které již nejsou v řadě, ale jsou rozházené.

1 mm vysoké číslice

Čísla u orlic bez věnce mají na začátku vždy jednu nulu, u orlic se stříbrným věncem dvě a u orlic se zlatým věncem tři nuly.

Materiál: Vyznamenání bylo raženo ze slitiny z bílého kovu. Zlacení i stříbření věnce bylo prováděno náhradními kovy. Kromě toho se vyskytují (zřejmě na objednávku) exempláře vyrobené ze stříbra o ryzosti 635/1000 puncované ve spodní části puncovní značkou č.2 Protektorátu Čechy a Morava.

Dekret k Čertnému štítu I. stupně

Dekret k Čestnému štítu 1. stupně s originálním podpisem K.H. Franka (sbírka Armádní muzeum Žižkov)

Udílecí dekret: K „Svatováclavským orlicím“ byl předáván dekret v umělecké složce, vytvořené předními českými umělci. Existuje více motivů obrázku uvnitř, nejčastěji jde o motivy Prahy. Dekret podepisoval nejprominentnějším nositelům osobně K.H. Frank. Na dekretu je kromě protektorátního znaku a oficiálního textu jméno a příjmení nositele, někdy jeho funkce, datum a místo udělení, podpis nebo faksimile podpisu státního ministra Franka a plastický reliéf razítka Úřadu německého státního ministra pro Čechy a Moravu. Bližší specifikace zásluh ani obor vyznamenaného na dekretu není. Překlad textu výše vyobrazeného dekretu je následující:

Ministr Richard Bienert

se osvědčil vynikajícím způsobem (vyznačeno červeně, u nižších stupňů vyznamenání chybí přívlastek „vynikajícím způsobem“, u II. stupně byl používán termín “zvláštním způsobem”) příkladným plněním povinností a stálou připraveností k nasazení. Vyslovuji mu tímto svůj dík a propůjčuji mu tímto dekretem Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou ve zlatě (u jiných stupňů „ve stříbře“ nebo pouze „s orlicí Svatováclavskou“).

Datum udělení

Německý státní ministr pro Čechy a Moravu

Etuje pro velké provedení

Etuje pro malé provedení

Etuje: Všechny dekorace, ať malé či velké, byly udělovány v papírové krabičce, potažené hnědo-žluto-růžovou imitací hadí kůže. Odznaky byly zasazeny v plastickém papírovém lůžku, potaženém tenkou červenou praporovinou. Vnitřní postranní lem je z bílého kartonu. Etuje pro velké dekorace mají rozměry 45 x 45 mm, pro miniatury s věncem 82 x 28 mm a pro miniatury bez věnce 70 x 28 mm.

Výrobce: Žádný z Čestných štítů Protektorátu Čechy a Morava jakéhokoliv stupně nenese značku výrobce. Je však patrné, že použitý materiál je kvalitní. Protože v Německu byl již roku 1943 vydán striktní zákaz používat kvalitní slitiny k nezbrojním účelům, je jasné, že výrobce, který na zakázku Úřadu státního ministra odznaky vyrobil, musel být z území protektorátu. V té době působily na území Čech a Moravy pouze dvě firmy, které byly schopny kvalitně a včas zakázku realizovat – Karnet a Kyselý a bývalý atelier Františka Anýže. Protože firma Karnet a Kyselý vždy, tj. i v roce 1944, své výrobky značila značkou „KARNET-KYSELÝ/PRAHA XI.“, usuzuje se, že výrobcem byla druhá firma v Praze.

Ministři Richard Bienert a Walter Bertsch se svými “Svatováclavskými orlicemi” III. stupně na klopě

Způsob nošení: Obě provedení „Svatováclavské orlice“ se nosila na levé klopě civilního obleku nebo hypoteticky na levé náprsní kapse uniformy (např. u členů Kuratoria pro výchovu mládeže).

***

Použitá literatura: HEINC Zdeněk, KOUNOVSKÝ Josef, BAUMRUK Vlastimil: Vyznamenání z doby nesvobody 1939 – 1945. Česká numismatická společnost – pobočka Praha. 1999.

Post tags:

No Comments

No comments yet.

RSS feed for comments on this post.

Sorry, the comment form is closed at this time.