Problematika vyznamenávání aktivních občanů Protektorátu Čechy a Morava byla v Říši několikrát projednávána. Již r. 1941 měl prezident Hácha naznačit u příležitosti zrušení stanného práva R. Heydrichem možnost ocenění věrnosti Říši. Tento návrh projednával údajně K.H. Frank s Hitlerem, který jej rázně zamítl z poukazem na 1. sv. válku, kdy Češi zradili Rakousko-Uherskou říši. Návrh se opět objevil v situační zprávě R. Heydricha stranickému vedení v Berlíně č. 79 z 18. 5. 1942. V dopise Bormannovi zdůraznil, že je proti zřizování nějakého řádu pro občany Protektorátu, neboť tím by se Protektorátu přiznala jistá samostatnost. Zmínil však alternativu udělit některé německé vyznamenání s následnou možností německého státního občanství.

Přesto v dalších letech, pod vlivem porážek Německa na všech frontách, se již objevuje nutnost ocenit uvědomělé loajální Čechy a zejména členy protektorátní vlády a posílit tak klesajícího ducha a víru v konečné vítězství Říše. Proto výnosem z 4. 6. 1944 zakládá státní ministr Karl Hermann Frank vyznamenání pro příslušníky Protektorátu, kteří příkladně prokázali svůj smysl pro povinnost v oblasti průmyslu, zemědělství, techniky nebo kultury i svoji neustálou připravenost k nasazení pro Říši. Vyznamenání neslo název „Der Ehrenschild des Protektorates Böhmen und Mähren mit dem Herzog-Wenzel-Adler“ (“Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí Svatováclavskou“) (často je užíván zkrácený název „Svatováclavská orlice“).

Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava byl založen ve třech stupních:

III. stupeň se zlatým věncem (RRR!)

II. stupeň se stříbrným věncem (RR!)

I. stupeň bez věnce (R!)

Zaštítění tohoto vyznamenání nejvýznamnějším patronem Českého národa nebylo náhodné, neboť Němci tuto historickou osobnost neustále prezentovali jako věrného leníka říše a tím ji využívali ke svým propagandistickým účelům.

Historické vyobrazení štítu sv. Václava s plamennou orlicí

Návrh na Štít předložilo kulturně politické oddělení státního ministra K.H. Franka. Návrh byl zaslán přímo Hitlerovi, který jej přes tajemníky říšského ministerstva Lammerse a Meissnera schválil. Návrhy kandidátů na vyznamenání podávalo oddělení státního ministerstva prostřednictvím českých správních orgánů jako oddělení výživy nebo prostřednictvím Svazu pro zemědělství a lesnictví, popřípadě pověřenec pro české odborové organizace. Umělcům Štít navrhovala porota, ve které byli např. filmový expert A.M. Brousil nebo literární vědec Václav Tille.

Přesný počet udělení není známý. Odhaduje se, že bylo celkem uděleno cca 2.000 štítů (III. stupeň: potvrzeno je 15 udělení, II. stupeň: maximálně 500 udělení, I. stupeň: maximálně 1.500 udělení). Počet vyrobených kusů není známý (plánováno bylo udělit 4.000 – 4.700 štítů všech tří stupňů, velká část plánované produkce byla pravděpodobně vyrobena). Nejvyšší autorům známé výrobní číslo na štítu III. stupně je 137.

První slavnostní předávání Čestného štítu Protektorátu Čechy a Morava (mj. nejvyšším protektorátním činitelům, včetně členů protektorátní vlády), provedl osobně K. H. Frank ve velké zasedací síni Černínském paláce dne 17. 6. 1944. Další udělení se konala 12. 7. 1944 v den narozenin prezidenta Háchy, ke dni sv. Václava 28. září 1944 a 21. 10. 1944 (v tento den bylo dekorováno 88 vedoucích činitelů Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě). Poslední udílecí dekrey nesou datum 20. 4. 1945 (narozeniny Adolfa Hitlera.

Udělování Svatováclavských orlic však nebylo pouze pražskou záležitostí. Vybraným osobám z řad široké veřejnosti předávali štíty jednotliví krajští nacističtí vůdci. Na přelomu let 1944 a 1945 bylo uděleno prostřednictvím okresních a zemských úřadů (landrátů) několik desítek štítů bez slavnostního ceremoniálu, pouze formou individuálního předání. V tomto případě již byli většinou vyznamenáni čeští občané, kteří neměli nic společného s politikou, pouze například splnili předepsané dodávky v zemědělství, nebo podávali vynikající výkony v průmyslu, technice či umělecké činnosti. Takto byli vyznamenáni například dělníci Fantovy rafinerie v Pardubicích za práci při náletu na podnik 24. srpna 1944. Také v Jihlavě došlo 13. října k vyznamenání 27 osob z řad Čechů a Moravanů, převážně ze zbrojní výroby. Udělování čestných štítů pokračovalo až do samého konce války. V prosinci 1944 si je připnulo 52 českých dělníků nasazených v hornoslezském průmyslu a ještě v březnu 1945 bylo k šestému výročí protektorátu vyznamenáno několik desítek osob. Byla řada případů, kdy např. vítězové různých výstav hospodářského zvířectva byli ještě v březnu či dubnu 1945 pozváni na okresní úřady k předání tohoto vyznamenání. Jedním z posledních nositelů nejvyššího stupně se stal 10. dubna 1945 ústřední vedoucí skomírajícího Národního souručenství Robert Rychtrmoc, bývalý velitel 3. divize čsl. armády v Litoměřicích.

V posledních měsících války bylo pro vyznamenané s ohledem na její blížící se konec poměrně tíživé, vyznamenání tohoto druhu přijmout. V řadách obyvatelstva bylo vlastnictví „Svatováclavské orlice“ znakem loajality a kolaborace s nacistickým režimem a po válce přineslo vyznamenaným řadu problémů. V době stále trvajícího Protektorátu však bylo nemyslitelné a možná i životu nebezpečné štít odmítnout. Jestli nepřijmout německé vyznamenání znamenalo skončit do večera na popravišti, jak jednou Otakar Vávra vysvětloval Arnoštu Lustigovi, však nikdo nevyzkoušel.

Kompletní seznam vyznamenaných nemáme k dispozici. Z pochopitelných důvodů dekorovaní hned po válce likvidovali všechny stopy, z nichž by se dal soupis sestavit, přesto dnes známe jména desítek oceněných. Následují namátkové seznamy vyznamenaných, z nichž je patrné, že mezi nimi byli jak nejzarytější přisluhovači nacistického režimu, tak i lidé bez jakékoliv politické angažovanosti, ocenění pouze za vynikající výsledky ve svém oboru:

III. stupeň (všichni potvrzení známí nositelé):

Jan Anton – vrchní strážmistr policie

JUDr. Richard Bienert – ministr a předseda protektorátní vlády

František Bruška – dozorce ze Slezské Ostravy

Adolf Hrubý – ministr protektorátní vlády

Dr. František Chvalkovský – vyslanec protektorátu

JUDr. Josef Kalfus – ministr protektorátní vlády

Dr. Jindřich Kamenický – ministr protektorátní vlády

Rudolf Komárek – kapitán četnictva

doc. JUDr. Josef Kliment – prezident Nejvyššího správního soudu

prof. JUDR. Jaroslav Krejčí – ministr a předseda protektorátní vlády

Bohdan Kučera – dělník, táborový vedoucí v totálním nasazení

Emanuel Moravec – ministr protektorátní vlády

Dr. Augustin Popelka – poradce prezidenta Háchy

Dr. František Teuner – generální referent Kuratoria pro výchovu mládeže

Hugo Tuskány – šéfredaktor, vedoucí Veřejné osvětové služby (VOS)

II. stupeň:

prof. Jaroslav Babula – spisovatel

Rudolf Bartek – územní vedoucí Kuratoria pro výchovu mládeže v Mladé Boleslavi

MUDr. Sidonius Bernard – sanitární lékař v Moravské Ostravě

Viktor Boleslavský – vrchní policejní rada v Brně

Josef Cihla – železničář, člen Veřejné osvětové služby (VOS)

Jaroslav Černý – dělník z Polep

Ing. Bedřich Došek – rolník z Toušně

Dr. Jan Grmela – ředitel Městské knihovny v Praze

Dr. Ing. Josef Hart – ministerský rada

Antonín Jelínek – továrník a starosta Velkého Meziříčí

František Jirkal – policejní ředitel v Hradci Králové

Josef Kofroň – kovář z Prahy

Antonín Kožíšek – šéfredaktor

Alois Kříž – novinář, komentátor českého rozhlasu

Ladislav Kusý – vrátný z Kolína

Jaroslav Morávek – vládní rada

Rudolf Müller – vrchní policejní komisař v Brně

Emil Pisinger – funkcionář organizace Vlajka, ředitel odbočky Veřejné osvětové služby

(VOS) v Týnci nad Vltavou

Karel Rélink – akademický malíř

Antonín Sedláček – tovární dělník z Rakovníka

Antonín Šembera – vedoucí pivovaru v Mladé Boleslavi

JUDr. Josef Šembera – plukovník četnictva

Emil Šourek – šéfredaktor listu Vlajka

Karel Werner – šéfredaktor Večerního Českého slova, spoluzakladatel České ligy proti

bolševismu

JUDr. František Zavřel – dramatik

21 členů Kuratoria pro výchovu mládeže

I. stupeň:

Miroslav Bajnar – elektrikář z Moravské Ostravy

František Baldík – sklenář z Bohuslavic

Zdeněk Bartoš – četnický poručík z Tábora

Oskar Batěk – ředitel hudební školy v Mladé Boleslavi

Jan Bratršovský – poštovní úředník z Písku

Josef Bůžek – okresní školní inspektor z Plzně

prof. ThDr. PhDr. Josef Cibulka – historik umění, archeolog, ředitel Národní galerie

Desort Jan – důlní mistr z Tlučné

Gustav Fackenberg – rolník ze Strážkovic

Jiří Heřman – akademický malíř

Vilém Hlaváč – řidič z Topolan, zachránce německého pilota

Hedvika Hlavinová – kancelářská úřednice z Písku

Otomar Hrbotický – majitel závodu na drátěná pletiva v Benešově

Otakar Hřímalý – hudební skladatel

Jaroslav Charvát – zaměstnanec Úřadu práce v Domažlicích

Josef Jiránek – šofér pražského primátora Josefa Pfitznera

Jan Kašička – praporčík policie v Hradci Králové

Václav Košák – spisovatel

Václav Krump – vedoucí pojišťovny v Písku

Václav Lansdorf – zámečník v závodu Škoda Plzeň

Pavel Ludikar – operní pěvec a překladatel

František Mach – statkář ze Zubčic

Ludvík Markup – horník z Všetat

Jan Panka – správce gymnázia v Českých Budějovicích

Josef Pavlíček – lesník z Lužné

Emil Pisinger – starosta Týna nad Vltavou, místní vedoucí organizace Vlajka

Dr. Josef Piťha – primář nemocnice v Táboře

Jan Sokol – rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze

František Slanec – dělník firmy Beckhof v Českých Budějovicích

Jan Sviták – režisér, herec, scénárista a ředitel Českého filmového ústředí

Čeněk Šlégl – herec

Václav Šulista – obchodník v Českých Budějovicích

prof. PhDr. Josef Šusta – prezident Akademie věd a umění, historik, spisovatel a politik

Alois Turnovský – nádražní hostinský ve Zdicích

Otakar Vávra – filmový režisér

Václav Wimmer – řezník v Českých Budějovicích

Jiří Zavřel – šéfredaktor

Josef Zeman – školní inspektor ze Semil

66 členů Kuratoria pro výchovu mládeže

***

Do doby, kdy byla založena „Svatováclavská orlice“ bylo uděleno župními vedoucími (Gauleitery) několik Válečných záslužných křížů (Kriegsverdienstkreuz) protektorátním příslušníkům, kteří v Říši prováděli odborné služby. Vyznamenání dále obdržela Česká pomocná protiletecká policie a některé hasičské jednotky.

Výtvarné zpracování

Výrobce Čestného štítu Protektorátu Čechy a Morava není známý. Odznaky nemohly být vyrobeny v Německu, neboť od na jeho území bylo od roku 1943 přísně regulováno používání kvalitních kovů, které nesměly uniknout mimo válečný zbrojní průmysl, exempláře v základní velikosti z prvních výrobních sérií jsou navíc opatřeny protektorátní puncovní značkou. Dle záznamů Puncovního úřadu jí byly oraženy štíty, vyrobené v květnu a srpnu 1944. Výrobní kvalita ani ryzost kovu se u pozdějších kusů nezměnila, ale kvůli vyhlášení totálního válečného nasazení a maximalizaci zbrojního průmyslu v Protektorátu byla činnost všech poboček Puncovního úřadu od září 1944 zastavena, proto štíty, vyrobené od tohoto data již nenesou puncovní značku. Mimořádná kvalita kovu i zpracování napovídá, že za výrobou Čestného štítu stál velmi zkušený český výrobce. Kvůli absenci jakýchkoli konkrétních dobových pramenů není sice možné jej určit s jistotou, přesto se dá přepokládat, že se jednalo buď o firmu Karnet & Kyselý, v oboru státních vyznamenání více jak zkušenou, nebo o nějakou menší dílnu, např. Bratry Podivínovy z Kněžských Luk na Žižkově.

Další nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo byl tvůrcem definitivní podoby štítu. V literatuře se sice objevuje jméno malíře Maxe Švabinského, neexistuje k tomu ale žádný podložitelný důvod. Podoba štítu, tak blízká své heraldické předloze, by ke své realizaci takto renomovaného umělce ani nepotřebovala, zvládl by ji vytvořit i zručnější řemeslník. Švabinský navíc na poli faleristiky nikdy jindy žádnou tvůrčí činností nepřispěl.

Avers Čestného štítu III. stupně

Avers Čestného štítu I. stupně

Avers: Vyznamenání tvoří středověký vypouklý štít. Ve světlém poli je černě smaltovaná svatováclavská orlice, obklopená patnácti červeně smaltovanými plamínky. V případě 1. a 2. stupně vychází odspodu po obou stranách 2 mm široký vavřínový věnec, který je dole svázán mašličkou a dosahuje do poloviny štítu. Zlacení i stříbření přechází z věnce až na postranní lem štítu.

Revers Čestného štítu III. stupně

Revers Čestného štítu I. stupně

Avers a revers Čestného štítu II. stupně v malém provedení

Avers a revers Čestného štítu I. stupně v malém provedení

Revers: Bez výtvarného zpracování. Na reversní straně je vpravo přiletován vodorovný zavírací špendlík a vlevo záchytný háček. Špendlík v zavřeném stavu přesahuje svojí délkou okraj štítu (velké provedení). U malého provedení je uprostřed reversní strany přiletován dlouhý svislý špendlík.

Detail číslování

Číslování: Všechny Svatováclavské orlice mají na rubu vyražené výrobní číslo. Jednotlivé stupně vyznamenání byly číslovány nezávisle na sobě. Štíty byly předávány nositelům kontinuálně podle čísel, exempláře jednotlivých stupňů s vyšším číslem, než je odhadovaný počet udělení, jsou tedy vyrobené a nikdy neudělené kusy.

Velké dekorace mají vyražená čísla strojově, jednotlivé číslice jsou ve spodní části odznaku vodorovně v řadě vedle sebe. Výška číslic je 1,2 mm. Vyskytují se i varianty s výškou číslic nepatrně menší.

Malé dekorace mají čísla opět vyražená strojově, na levé straně odznaku svisle v řadě vedle sebe. Výška číslic je 2,5 mm. Vzácně se vyskytují i exempláře ručně ražené číslicemi pouze 1 mm vysokými, které již nejsou v řadě, ale jsou rozházené.

1 mm vysoké číslice

Čísla u orlic bez věnce mají na začátku vždy jednu nulu, u orlic se stříbrným věncem dvě a u orlic se zlatým věncem tři nuly.

Materiál: stříbro o ryzosti 925/1.000 (u exemplářů z prvních výrobních sérií na AS či RS trojúhelníková puncovní značka S-50 Protektorátu Čechy a Morava s č. „2“)

Dekret k Čestnému štítu I. stupně

Dekret k Čestnému štítu 1. stupně s originálním podpisem K.H. Franka (sbírka Armádní muzeum Žižkov)

Udílecí dekret: Každý udílecí dekret byl předáván v deskách z hrubého papíru o rozměrech 31 x 44 cm, do kterých byla na přední straně vytlačena stylizovaná říšská orlice, držící ve spárech hákový kříž a mající pod křídly zemské znaky Čech a Moravy. Samotný dvoustranný dekret v těchto deskách byl z vysoce kvalitního bílého papíru o rozměrech 30 x 40,5 cm. Text dekretu (vždy pouze v němčině) a na pravé straně pravé text dekretu pod obrazem totožné orlice jako na deskách. Text byl pouze v němčině. Odůvodnění udělení štítu v textu odůvodnění udělení Čestného štítu, variuje mezi dvěma verzemi: buď „se skrze příkladné plnění povinností a neochvějnou pohotovost osvědčil“ nebo „se skrze příkladný postoj a neochvějnou pohotovost osvědčil“, avšak s tím, že se poslední fráze měnila v závislosti na udělení stupně štítu: I. „osvědčil“, II. „obzvláště osvědčil“ nebo III. „znamenitě osvědčil“. Na udílecích dekretech pro III. stupeň byl vlastnoruční podpis státního ministra Karla Hermanna Franka, na dekretech I. stupeň faksimile jeho podpisu. Jak je to s podpisy na dekretech pro II. stupeň, není autorům známo.  Na levé straně nesl dekret jako přílohu grafický list, vždy osobně signovaný umělcem – ve většině případů jeden ze dvou dřevorytů Karla Vika (1883 – 1964), a to buď námět se sochou sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, nebo pohled na Hradčany od Jeleního příkopu. Přílohou pozdních exemplářů dekretů, datovaných 20. 4. 1945, je lept Vladimíra Silovského (1891–1974) s názvem Vysoké pece v Ostravě.

Etuje pro velké provedení

Etuje pro malé provedení

Etuje: Všechny dekorace, ať malé či velké, byly udělovány v papírové krabičce, potažené hnědo-žluto-růžovou imitací hadí kůže. Odznaky byly zasazeny v plastickém papírovém lůžku, potaženém tenkou červenou praporovinou. Vnitřní postranní lem je z bílého kartonu. Etuje pro velké dekorace mají rozměry 45 x 45 mm, pro miniatury s věncem 82 x 28 mm a pro miniatury bez věnce 70 x 28 mm.

Výrobce: Výrobce Čestného štítu Protektorátu Čechy a Morava není známý. Odznaky nemohly být vyrobeny v Německu, neboť od na jeho území bylo od roku 1943 přísně regulováno používání kvalitních kovů, které nesměly uniknout mimo válečný zbrojní průmysl, exempláře v základní velikosti z prvních výrobních sérií jsou navíc opatřeny protektorátní puncovní značkou. Dle záznamů Puncovního úřadu jí byly oraženy štíty, vyrobené v květnu a srpnu 1944. Výrobní kvalita ani ryzost kovu se u pozdějších kusů nezměnila, ale kvůli vyhlášení totálního válečného nasazení a maximalizaci zbrojního průmyslu v Protektorátu byla činnost všech poboček Puncovního úřadu od září 1944 zastavena, proto štíty, vyrobené od tohoto data již nenesou puncovní značku. Mimořádná kvalita kovu i zpracování napovídá, že za výrobou Čestného štítu stál velmi zkušený český výrobce. Kvůli absenci jakýchkoli konkrétních dobových pramenů není sice možné jej určit s jistotou, přesto se dá přepokládat, že se jednalo buď o firmu Karnet & Kyselý, v oboru státních vyznamenání více jak zkušenou, nebo o nějakou menší dílnu, např. Bratry Podivínovy z Kněžských Luk na Žižkově.

Další nezodpovězenou otázkou zůstává, kdo byl tvůrcem definitivní podoby štítu. V literatuře se sice objevuje jméno malíře Maxe Švabinského, neexistuje k tomu ale žádný důkaz. Podoba štítu, tak blízká své heraldické předloze, by ke své realizaci takto renomovaného umělce ani nepotřebovala, zvládl by ji vytvořit i zručnější řemeslník. Švabinský navíc na poli faleristiky nikdy jindy žádnou tvůrčí činností nepřispěl.

Ministři Richard Bienert a Walter Bertsch - Bienert se “Svatováclavskou orlicí” III. stupně na klopě, Bertsch má na klopě stranický odznak NSDAP

Způsob nošení: Obě provedení „Svatováclavské orlice“ se nosila na levé klopě civilního obleku nebo hypoteticky na levé náprsní kapse uniformy (např. u členů Kuratoria pro výchovu mládeže).

***

Použitá literatura: HEINC Zdeněk, KOUNOVSKÝ Josef, BAUMRUK Vlastimil: Vyznamenání z doby nesvobody 1939 – 1945. Česká numismatická společnost – pobočka Praha. 1999.