Ihned po začátku války na podzim 1939 navrhl kontraadmirál Dönitz pro posádky svých ponorek zavedení Ponorkového válečného odznaku. Hodlal tak navázat na Válečný ponorkový odznak, který založil 1. února 1918 císař Vilém II. „pro osádky ponorek jako výraz uznání jejich válečných zásluh“.

Na tento podnět založil tedy 13. října 1939 vrchní velitel Kriegsmarine, velkoadmirál Raeder, Ponorkový válečný odznak (U-Boots-Kriegsabzeichen). V ustanovení o zřízení odznaku bylo uvedeno mj. následující:

„Tímto nařizuji zavedení Ponorkového válečného odznaku pro posádky ponorek.

Odznak může být udělen všem důstojníkům, poddůstojníkům a mužstvu, kteří se osvědčili na dvou a více plavbách proti nepříteli. Od této podmínky může být v případě zranění upuštěno.

Odznak se nosí na levé straně prsou, stejně jako Válečný ponorkový odznak, a to ve službě i mimo ní.“

Autorem výtvarného návrhu inspirovaného ponorkovým odznakem z 1. sv. války známý malíř a grafik Paul Casberg. 1. listopadu 1939 začala firma Schwerin und Sohn Berlin s výrobou prvních kusů tombakových odznaků, které mohly být dodány jednotkám již 10. listopadu 1939. Do jara 1941 – ale možná ještě déle – byla firma Schwerin und Sohn jediným výrobcem Ponorkových válečných odznaků. Později byly vyráběny ještě dalšími firmami (např. Rudolf Souval Wien nebo Friedrich Orth Wien). V průběhu války se rovněž začalo s produkcí tkaných odznaků z umělého hedvábí nebo bavlny v originální velikosti, které se našité na uniformu nosily v ponorce pohodlněji než odznaky kovové.

Výtvarné zpracování

Avers: Oválný vavřínový věnec, dole svázaný stuhou ve tvaru písmene „X“. V jeho spodní části je umístěná ponorka, která jej přídí i zádí přečnívá. V horní části věnce je umístěn znak Kriegsmarine – vlevo hledící orlice s roztaženými, rovnými, na stranách ostře seseknutými křídly, svírající v pařátech našikmo postavený hákový kříž.

Revers: Bez výtvarného zpracování, závěsný systém dle výrobce. Značený výrobcem i neznačený. Vyráběly se většinou plné masivní odznaky, vzácně i odznaky plechové lisované.

Odznak je rovný, nevypouklý, můžeme se však setkat s nositeli dobově vytvarovanými, po stranách mírně dovnitř ohnutými kusy. Tyto dobové úpravy nijak neubírají na sběratelské hodnotě odznaku.

Následuje seznam autorovi známých výrobců odznaku:

53 (Glaser & Sohn, Dresden)

L/13 (Paul Meybauer, Berlin)

L/21 (Förster & Barth, Pforzheim)

L/56 (Funcke & Brüninghaus, Lüdenscheid)

W. Deumer, Lüdenscheid

f.o. (Friedrich Orth, Wien)

GWL (Gebrüder Wegerhoff, Lüdenscheid)

RK (Rudolf A. Karneth & Söhne, Gablonz)

R. S. (Rudolf Souval, Wien)

Schwerin Berlin

ÜÜ (E. Ferdinand Wiedmann, Frankfurt am Main)

Francouzský výrobce Bacqueville

Dále existují neznačené exempláře, jejichž výrobce většinou není znám.

Materiál: Pozlacený tombak nebo zinek.

Strojově vyšívané provedení pro poddůstojníky a mužstvo

Kromě kovových odznaků byly vyráběny ještě strojově vyšívané odznaky pro poddůstojníky a mužstvo a ručně kovovým vláknem vyšívané odznaky pro důstojníky.

16 mm miniatura na špendlíku

Miniatury: 9 a 16 mm na špendlíku

Etuje: Udílecí papírový sáček. Etuje nebyly pro tento odznak vyráběny.

K odznaku se přdával udílecí dekret. Existovalo větší množství výtvarných provedení.

Způsob nošení: Na levé straně prsou, podle předpisu vždy pod případným Železným křížem 1. třídy. Odznak mohl být nošen nejen na saku vycházkové uniformy, ale na jakékoli levé horní části používaného námořnického služebního oblečení.

***

Ponorkový válečný odznak ve zlatě s brilianty (U-Boots-Kriegsabzeichen in Gold mit Brillanten

Tento zvláštní odznak nebyl oficiálně založen. V průběhu války byl předán všem členům ponorkových posádek, kteří byli nositeli Rytířského kříže řádu Železného kříže s dubovými ratolestmi. Jednalo se celkem o 29 osobností. V řadě těchto případů došlo k předání přímo z rukou vrchního velitele Kriegsmarine Raedera.

Výtvarné zpracování

Avers: Stejný jako u Ponorkového válečného odznaku, pouze svastika má širší ramena a je do ní vsazeno 9 malých briliantů (na každém rameni po dvou a jeden uprostřed).

Zvláštní provedení tohoto odznaku obdržel z rukou vrchního velitele Kriegsmarine tehdejší velitel ponorek velkoadmirál Dönitz. Liší se od výše zmíněného tím, že jeho svastika je posázena většími brilianty. 12 briliantů je zároveň rozmístěno na vavřínovém věnci (po třech na levé a pravé straně věnce mezi ponorkou a orlicí, zbylých 6 pak na jeho spodní části pod ponorkou.

Tento unikátní odznak byl Dönitzovi v norimberské vazbě v roce 1945 odebrán a následně navrácen s odlomenou svastikou.

Dönitzův osobní odznak

Revers: Bez výtvarného zpracování. Předpokládaným výrobcem těchto odznaků byla firma Schwerin und Sohn Berlin.